Den naruby

   První duben na naší škole nepatřil ani tak aprílovým žertíkům, jako spíše totální výměně rolí. V rámci oblíbeného Dne naruby si letošní maturanti vyzkoušeli, jaké to je stát na „druhém břehu“, zatímco učitelský sbor odhodil vážnost a s vervou se vžil do rolí pubertálních rebelů. Výsledkem byla lekce, na kterou školní řád sice nepamatuje, ale která nás všechny královsky pobavila.

   Maturanti se role pedagogů chopili s nečekaným nasazením. Přestože jim pod lavicemi seděly kapacity s desítkami let praxe, nenechali se rozhodit a snažili se udržet dekorum i strukturu hodiny. Museli se však popasovat s publikem, které se rozhodlo jim nic nedarovat.

   Hvězdami dne se totiž stali právě učitelé v rolích studentů. Rozhodli se ukázat, že v teorii školní neposlušnosti jsou naprostými mistry. Chodby školy zažily nefalšovanou vzpouru: od okatého vyrušování a posílání papírových psaníček až po kreativní šeptání a hraní her na mobilu přímo před zraky nových vyučujících. Nechyběly ani legendární výmluvy na zapomenuté pomůcky nebo pozdní příchody, které by v běžný den neprošly ani náhodou.

   Učitelé navíc neponechali náhodě ani image. Mikiny s kapucemi, sluchátka na krku a patřičně „drzý“ postoj vytvořily atmosféru, u které se obě strany jen stěží bránily smíchu. Maturanti si tak na vlastní kůži vyzkoušeli, kolik trpělivosti a pevných nervů stojí jedna vyučovací hodina, když se třída rozhodne spolupracovat jen minimálně.

  Celá akce ukázala, že i před blížícími se zkouškami dospělosti je prostor pro recesi a budování vzájemného respektu skrze humor. Tento dubnový den potvrdil, že naše škola není jen o paragrafech a faktech, ale především o lidech, kteří si dokáží udělat legraci sami ze sebe. Maturantům patří uznání za to, že školu ukočírovali, a učitelům za to, že se pro jednou stali těmi „nejhoršími“ žáky v budově.