Běhací diktát

Když žákům třetího ročníku přijde zpráva, aby si do češtiny připravili sportovní obuv, znamená to, že se chystá běhací diktát.  Třída SP 3 A byla rozdělena na dva vyrovnané týmy, které mezi sebou zdatně soutěžily o to, kdo má prokrvenější šedou kůru mozkovou a udrží shluk po sobě jdoucích slov co nejpřesněji.

Záludný text na dveřích, taková slovní samoobsluha. Kdo doběhne, nabírá. Mezi PŘEČÍST SI a ZAPAMATOVAT SI se vklíní schody, které rády promíchají pořadí i jistotu. Slovo se zadýchá dřív než běžec.

Věty se nepíšou, ale dobíhají. Po kouscích, po paměti. Někdy celé, jindy jen torzo, které si musí znovu sednout. Mozek běží taky, a když se rozproudí krev, drží se i význam. Paměť neklopýtá, jen si občas zaváže tkaničky.

Nakonec je text zpátky na papíře. Trochu uřícený, ale svůj. A češtině to v pohybu zjevně svědčí.

A kdyby vás zajímalo, co si museli naši žáci zapamatovat, přikládáme text básně Tlachapoud Lewise Carrola. 

Lewis Carroll

Tlachapoud

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.

"Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
Vzteklitě číhá na tě Pentlochňap."

Meč Šaršoun vytrh, pevně sevřel v dlani
A v lese stopoval ty chvostnatce,
Pak pod strom tumtum used v zadumání
A hotovil se k divé šarvátce.

A když tak zachmurděně odpočíval,
Tu z huňatého lesa Tlachapoud
Tam vtrhl šumohvizdně jako příval
A s vrňoukáním chtěl ho napadnout.

Ráz naráz sekal, šmik! Šmik! V stínu stromů
Šaršounem mával stále lítěji,
Až hlavu uťal mu a potom domů
Se harcoslavně vrátil s trofejí.

"Pojď na má prsa, však to byla túra
s tím Tlachapoudem, chlap jsi od kosti.
Oj nádhernajs, oj bašta. Hoja! Hurá!"
A pochruchňával samou radostí.

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.

překlad: Skoumalovi, Albatros, Praha 1970